Brandýs nad Labem – kostel Obrácení svatého Pavla

Brandýs nad Labem - kostelBohoslužby:

Neděle: 8:30 hod
Úterý: 18:00 hod *
Středa: 18:00 hod *
Čtvrtek: 9:00 hod *
Pátek: 18:00 hod * (1. pátek v měsíci následuje cca hodinová adorace)
* v zimních měsících se všednodenní bohoslužby přesouvají na faru

 
Děkanský kostel Obrácení sv. Pavla založil v letech 1541 – 1542 Arnošt Krajíř z Krajku. Budova původně sloužila sboru jednoty bratrské, ke které se Arnošt Krajíř veřejně hlásil. Stavbu provedl Matteo Borgorelli v renesančním slohu, jehož jádro je dodnes zachováno i přes pozdější barokní přestavbu. Je to jedna z prvních renesančních volně stojících kostelních staveb severně od Alp. Po roce 1547, kdy Brandýs nad Labem zkonfiskoval Ferdinand I., byl kostel jednotě odňat a předán utrakvistické církvi. Bratrský kněz Jan Černý a další bratři, kteří se nezřekli své víry, byli vypovězeni ze země. Kolem roku 1600, v době náboženské tolerance, kostel opět spravoval bratrský kazatel. Po bitvě na Bílé Hoře byli bratři znovu vypovězeni a z dřívějšího bratrského sboru bylo zřízeno katolické děkanství.

V sedmdesátých letech 16. století byl kostel opravován a tehdy také byla přistavena věž. Nynější barokní věž pochází ovšem až z poloviny 18. století, kdy byl v barokním slohu přestavěn celý kostel. Další stavební úpravy proběhly na počátku 20. století. Při těchto úpravách byl osazen nový pseudogotický portál na průčelí. Barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého, umístěné u zvonice, bylo na toto místo přemístěno po 1. světové válce z náměstí.

Kostel má podobu trojlodního obdélného chrámu s polokruhovým presbytářem. Původně se do něho vstupovalo barokní předsíní, na které navazuje trojlodí. Trojlodí je rozděleno třemi páry hranolových pilířů. Hlavní loď je zaklenuta valenou klenbou s lunetami a sítí maltových žeber, boční lodě křížovými hřebínkovými klenbami.
Zařízení kostela pochází převážně ze druhé poloviny 18. století. Hlavní oltář a kazatelnu se sochou Dobrého pastýře na stříšce vytvořil kolem roku 1770 neznámý pražský řezbář. Po stranách tohoto rokokového oltáře jsou umístěny sochy sv. Vojtěcha (vlevo, s pádlem) a sv. Prokopa (vpravo). Obraz hlavního oltáře je o více než sto let mladší než celé řezbářské dílo. Namaloval ho roku 1887 Josef Scheiwl.

V bočních lodích se nalézají oltáře sv. Petra a Pavla; a sv. Jana Nepomuckého, oba z doby kolem poloviny 18. století, s obrazy od E. V. Potěšila z osmdesátých let 19. století. Antipendium oltáře sv. Jana Nepomuckého tvoří dřevěný reliéf ležící světcovy postavy. Další oltáře jsou vesměs rokokového provedení – oltář sv. Anny s bohatě řezaným obrazovým rámem, oltář Panny Marie, oltář sv. Václava, původně se sochami sv. Ludmily a sv. Zikmunda (dnes ukradené) a se zasklenou skříňkou se sochařským výjevem, zobrazujícím sv. Václava jak ministruje při mši, oltář sv. Kříže s obrazem od Philippa Leubnera z roku 1771, oltář Čtrnácti sv. Pomocníků s obrazem od Františka Theodora Dallingera z roku 1751.

Ze druhé poloviny 18. století pochází rovněž řezané lavice, stejně jako ostatní sochařská výzdoba chrámu. Obraz sv. Linharta pod kruchtou je z 19. století.

Cínová křtitelnice byla zhotovena roku 1786. Spočívá na třech orlích nohách, které svírají v drápech kouli. Boční partie původně vyzdobeny dvěmi lvími hlavami s kruhy v tlamách. Na křtitelnici byl umístěn znak Starého města pražského a jméno cínaře s letopočtem provedení (již nečitelné).

Za povšimnutí stojí rovněž náhrobní kameny. Nejstarší je náhrobník, zhotovený z červeného mramoru, zasazený do zdi. Byl vytesán roku 1564. Ostatní kameny – v dlažbě pod nejstarším náhrobníkem; pod lavicemi před oltářem; a fragment s dětskou postavou pod kruchtou – jsou zde ze 17. a 18. století.

Mapa: